IVF Czech Republic s.r.o.

28.05.2010 - Víkend HN str. 46 Osud

O náhradním mateřství jsem se dozvěděla z nějaké televizní reportáže. Zaujalo mě to - mému mladšímu synovi v té době bylo pár měsíců a bylo pro mě nepředstavitelné, že bych děti mít nemohla.

O náhradním mateřství jsem se dozvěděla z nějaké televizní reportáže. Zaujalo mě to – mému mladšímu synovi v té době bylo pár měsíců a bylo pro mě nepředstavitelné, že bych děti mít nemohla. Chtěla jsem prostě pomoci někomu, kdo nemá takové štěstí jako já. Našla jsem si web, který se náhradnímu mateřství věnuje, a objevila tam spoustu inzerátů od zoufalých žen. Několika z nich jsem odepsala. Vybírala jsem nakonec především podle místa bydliště – bylo mi jasné, že kvůli různým lékařským i právním záležitostem bude lepší, když ti lidé nebudou bydlet moc daleko. Pár, kterému jsem se nakonec rozhodla dítě donosit, je ze stejného města jako já.
Oba jsou už starší a paní má nějaký problém s vejcovody. K oplodnění nebylo možné použít její vajíčka. Rozhodli jsme se tedy pro umělé oplodnění darovaných vajíček spermiemi jejího partnera. Nejdřív jsem musela absolvovat krátkou hormonální přípravu, asi měsíc nato mi na klinice asistované reprodukce vložili do dělohy oplodněný zárodek. A zadařilo se na první pokus. Vlastní vajíčka jsem dát nechtěla, bála jsem se, že bych potom jako biologická matka měla k dítěti silnou citovou vazbu. I tak to není snadné – nyní jsem v šestém měsíci a cítím už pohyby miminka. Musím si pořád opakovat, že to není moje dítě, a opravdu se vědomě snažit na něj nevázat. Ze stejného důvodu s náhradním mateřstvím původně nesouhlasil ani můj přítel. Z hlediska psychiky je to fakt zvláštní a těžká situace.
Kromě touhy někomu pomoci byly další motivací samozřejmě peníze. Co jsem tak četla, platí se až 500 tisíc, ale my jsme se domluvili na 250 tisících. Nám se budou hodit na rekonstrukci bytu a lidé, kterým pomáhám, už do umělého oplodnění, které jim stejně nepomohlo, nastrkali beztak víc. Oba dva od začátku absolvují všechno se mnou – každé gynekologické vyšetření i složitější zákroky na reprodukční klinice. Náhradní mateřství je u nás nelegální, a tak má celá věc mnoho háčků, ale pokaždé, když vidím, jak jsou šťastní při pohledu na ultrazvuk a jak se těší na miminko, které by beze mě mít nemohli, utvrzuju se v tom, že jsem se rozhodla správně.
Svá první dvě těhotenství i porody jsem měla úplně bez problémů, tentokrát to bylo horší – kvůli hrozícímu potratu jsem měla na chvíli nařízený klidový režim, což jde se dvěma malými dětmi těžko. Ostatní věci mi ale nakonec připadají trochu jednodušší, než jsem čekala. Tak třeba moje gynekoložka od začátku všechno ví, a dokonce mi radí, jak to vyřešit právně. Na klinice asistované reprodukce to také rychle prokoukli – proč bych chodila na umělé oplodnění, když je mi teprve dvaadvacet a úplně bez problémů jsem počala dvě děti – takže jsme nemuseli hrát žádné komedie. Obecně mám pocit, že náhradní mateřství je něco, co se běžně děje za tiché podpory lékařů a dalších zúčastněných.
My to právně vyřešíme tak, jak se to dělá asi nejčastěji – až porodím, budu muset na soud, kde se dítěte zřeknu s tím, že jej svěřuji do péče údajnému příteli, tedy jeho opravdovému biologickému otci. Jeho přítelkyně si ho potom osvojí. A mě za čtyři roky dokonce vymažou z rodného listu. Na tohle se opravdu netěším – před soudem budu za hroznou matku, která má to srdce vzdát se svého dítěte. To samé v porodnici: chceme to udělat tak, že já hned po porodu odejdu. Řeknu, že musím domů, kde mám dvě malé děti, a o miminko se bude starat přítelkyně biologického otce. Jinak bych musela začít kojit a to nechci, byla by to další citová vazba. Nějakou výmluvu budu muset vymyslet i pro sousedy, vzdálenější známé a vlastně i moje syny, kteří ví, že jsem těhotná a domů se vrátím bez dítěte.
Třetí těhotenství přišlo pouhý půlrok po porodu mladšího syna, takže je to pro mě náročné období jak fyzicky, tak především psychicky. Stejně už ale myslím na to, že pokud všechno dobře dopadne, počkám pár měsíců a asi do toho půjdu ještě jednou. Zájemců o náhradní maminku je stále dost, s jednou paní už jsem předběžně domluvená. Do třetího náhradního mateřství už ale určitě nepůjdu.

Čtenost článku: 260

zpět